Přikryta dekou mlhy

socha držící dítě

s kašnou se hádá

lavička pouští zkažený film

ruka spálená o horké klíče.

Hledám slova do své poezie

zlehka otvírám okovy trávy

na jazyku zbytky popela

z ohně padaných listů

otevřel chladné zvony.

Zatím mi schází

druhá polovina srdce

prázdné obrazy bodají

do mých brnících paží.

Jsem jen dítětem v parku

a všude kolem poezie

hrazená podzimem

lákám zpět léto

na její drobky

po zametených schodištích.